Před časem se prohnal anglofonním světem Halloween a i ti, co to moc neprožívají si třeba dýni koupili a něco jí provedli a nebo to sledovali u sousedů či na ulici. Mě to taky neminulo. Pro jistotu jsme dýně měli 2. Jednu kulatou a jednu šišatou. Pozval jsem proto malou pomocnici – sestru od Adriany.
Klasická dýně na dvorku
Kulatá dýně dopadla dobře, úsměv od ucha k uchu. Obě oči, ale žádné uši. Její vyšší kamarádka dostala nadělen speciální nos, ale zase pár uší. V kombinací s tou malou svíčkou, co se dává všude, to pěkně oživilo dvoreček.
Frankenstein dýně
Nejvíce se mi líbila lehká pravidelnost stehů, které držely její hlavu pohromadě. Takový dýňový frankenstein.
Frankenstein dýně
Nejvíce mě těšilo při večerní kávě kouknout z okna ve chvíli, kdy sluníčko pomalu mizelo ze dne do noci pryč a nad svítícíma obličejema tancovaly žluté a hnědé listy mi neznámého keře. Za krkem a pod dekou, která mi kryla ramena, se posunovala zvědavá potkaní slečna Julie. Letošní podzim prostě chytil i mě za srdce, ačkoli jsem to vnímal dlouhá léta jako takovou tu nutnou část mezi létem a zimou, kdy je venku jenom škaredě, na zahradu se už moc nedá chodit…
Dvě dýně pod keřem
Překvapení přišlo dneska ráno – klidná a prosluněná neděle. Vzbudil mě odraz sluníčka z domů naproti. Hodiny ukazovaly chvilku po desáté. Šel jsem pozdravit zmíněnou potkaní slečnu, která už čiperně stěhovala kusy papíru a podestýlky po kleci a stavěla v rohu menší pevnost. Venku jsem uviděl co se přes noc stalo.
Po náročné noci
Docela by mě zajímalo, co se vlastně stalo. Čepička od dýně ležela na zídce, zbytek pomlácené dýně naopak na zemi. Svíčka se neztratila, naopak se připekla do dna dýně. A doteď mě baví potměšilý úsmě dýně, která zůstala sedět na zídce. Ofouknul jsem z chudáka šneky, kteří se vlhkou podzimní trávou připlížili na svačinu a našel jsem frakturu dýně. Tak pozor na náročné večery!
Fraktura