Tak strašně dlouho jsem vybíral nějakou svoji profilovou fotku na sociální sítě. Nakonec jsem vybral. Alespoň vzdáleně tam vypadám jako člověk… Prima. Ale toho času, procházení fotek, konstatování jako co vypadám a jako kdo nevypadám… Ale teď to překonala jedna věc asi desetinásobně. Výběr té takzvané úvodní fotky (nudle co sedí za moji fotkou a tváří se, že je to taky fotka).
Ten absurdní formát.
To titěrné rozlišení.
Bezpožné překrytí fotky jinou fotkou a o kousek dál ještě textem…
Jasně, že mě napadlo tam dát jedno z těch depresivních panoramat Ostravy. Průdušky už při fotce začaly hvízdat. Přitom velká část mých fotek (a skoro všechny z těch, které si myslím, že jsou dobré) jsou na výšku.
Dívka v srdci koně
I tahle fotka, kterou jsem spravil na film je na výšku. Nemám rád tyhle vodorovné nudle. Ani tyhle bohorovné nápady či pravidla. Ačkoli je to jenom sken z filmu, tak to má něco do sebe. Formát dlaždice ve vratech krásně sednul s filmovým políčkem.