Jako malovaná

Čtvrtky mám z nějakého důvodu rád. Do víkendu moc nechybí, takže se mám na co těšit. Není to přímo pátek, proto i cesty jsou relativně přívětivé. A myslím tím i ty pražské a to i přes to, že je na nich snad vždycky živo. Povedlo se mi přesvědčit Katku, že se s ní nepotkám v Letňanech – ne že by tam nebylo hezky, ale i v té čtvrteční dopravě bych si asi něco ukousnul.
Místo novodobé periferie jsem vybral periferii historickou, kdysi určenou k lovu pro císaře pána a později obohacenou o zoologickou zahradu. Ačkoli v té době nebyla ještě otevřena Blanka, tak jsme dorazili jakž takž v pořádku, ale bylo patrné, že se počasí docela kazí. Vítr přifouknul těžké mraky a když už foukal tak se rozhodl, že nebude přestávat. Samo o sobě mi trošku čerstvého proudění nevadí, ale když mi vítr bere sebou můj nejmenší softbox a pro jistotu i s bleskem a stojanem, tak mi už to není po srsti. Štěstím byl další pár rukou, který v boji s povětrnostními vlivy byl moje tajné eso. Kombinace posledních mraky neblokovaných paprsků a jich samotných na nebi mi hrálo do karet. Ostatně tahle fotka Katky vypadá jako malovaná. Mraky těžké, vítr usměrňující rudé vlasy a k tomu smějící se Katka. Pro mě další důvod mít rád čtvrtky.
KH1_6936_res